Česká ekonomika se v těchto dnech již čtvrtý rok v řadě propadla v žebříčku konkurenceschopnosti švýcarského institutu IMD. Vláda „rozpočtové zodpovědnosti, boje proti korupci a konkurenceschopnosti“ nás tentokrát posunula z 33. příčky na 35. V důsledku osvícených pseudoreforem tak zvané pravice jsme se v letech krize již propadli z 28. na 35. místo, tedy o sedm příček. Vzhledem k tomu, že hodnoceno bylo pouhých 60 ekonomik, již před několika lety jsme se ocitli mezi těmi horšími a to prosím pěkně mimo jiné za Litvou, Polskem, Thajskem, Mexikem a Kazachstánem.
Vysoké příspěvky na sociální zabezpečení, korupce, byrokracie, netransparentnost, absolutní nestabilita hospodářské politiky, to jsou první slova, která bafnou na případného zahraničního investora, který se rozhodne přečíst si nějaké to hodnocení naší ekonomiky předtím, než se zde rozhodne riskovat své peníze. Důsledkem poklesu konkurenceschopnosti je rekordní růst nezaměstnanosti, další propad ekonomiky, propad výběru daní a dluhy, dluhy a ještě jednou dluhy. Sliby ODS o nezvyšování daní jsou tytam a v posledních letech bylo zvýšeno tolik daní, kolik nikdy dříve. I tak to však nestačí a Kalousek proto označuje za rozpočtovou odpovědnost státní dluh České republiky ve výši 1 716 000 000 000 korun. Plánovaný deficit státního rozpočtu v naprosto neadekvátní výši 100 000 000 000 korun je nám pak prezentován jako hotový zázrak a největší možná zásluha TOP09.
Zhluboka nádech, zhluboka výdech. Spolu s celou řadou dalších poslanců za VV každý měsíc na parlamentní půdě buším do premiéra a jeho ministrů, že tato situace je již dále neúnosná, představitelé vlády však většinou v sobě nemají ani tolik státnického elánu a sebereflexe, aby se alespoň ráčili na poslanecké interpelace osobně dostavit. Demokratické tradice, které se několik desetiletí pokoušíme obnovit, jdou do kytek, vláda si již s pomocí pofidérních manévrů prosadila naprostou většinu zákonů, na nichž měla eminentní zájem a teď v pravý čas přešla k taktice mrtvého brouka, řídíc se heslem „kdo nic nedělá, ten před volbami nic nezkazí“.
Taktika je to rozumná a spolu s naprosto lživou pravicovou rétorikou oběma velkým stranám v příštích volbách jistě vynese potřebná procenta. Nicméně ze strategického hlediska to nic nemění na tom, že Česká republika čelí katastrofě. Naše ekonomika se propadá do nevídané recese, naprostá většina populace v reálných číslech chudne a na obzoru pro rok 2014 není jediná zodpovědná strana, která by mohla v parlamentních volbách získat dostatek hlasů nato, aby tuto situaci dokázala zachránit.
Málo kdo chápe, že spíše než ohnivé pravicové a levicové rétory, které dnes chystají PR oddělení jednotlivý kmotrovských stran, potřebujeme státníky. Spíše než pseudoideology, potřebujeme ve svém čele tvrdé a pragmatické pracanty, s jasnou vizí toho, kudy z této situace ven. Hlavně však sami musíme překonat nesnesitelný mediální šum nad zcela bezvýznamnými podněty, abychom procitli a uvědomili si hospodářskou tragédii, které čelíme. Jen málokdo to již dnes pochopil. Jen málokdo prohlédl špinavý PR trik, kdy politiky s reálnou státnickou vizí nazývají populisty, zatímco bezpáteřní ignoranty, kteří mají celou tu dnešní situaci na svědomí, nám dnes servírují jako jedinou možnou volbu pro příští rok.
Mimochodem, přečtěte si, jak na vás velké strány chystají ústavní zákaz snížování daní: ZDE.
