Jednou z nejzákladnějších pouček ekonomie je, že poctivá soutěž a konkurence mezi podnikateli vede ke snížení ceny a zvýšení kvality výrobků nabízených konečnému odběrateli. Právě na tomto principu stojí mimořádný rozkvět spotřební elektroniky, kdy si každý z nás může rok od roku vybírat ze stále lepších a levnějších výrobků. Paradoxně, mechanismus tak krásně fungující v případě vysokých technologií, se v případě trhu s potravinami značně zadrhává. Tedy alespoň v případě České republiky.
Jinde věci fungují. Například v Německu je průměrná mzda občanů o 67 tisíc (!) vyšší než u nás, ale i přesto jsou v tamních obchodech ceny základních potravin o 20% nižší než u nás, o jejich kvalitě ani nemluvě. Potom se nelze divit, že v peněženkách německých domácností zůstane po základních rodinných nákupech znatelně více prostředků pro útraty i úspory, které následně ženou celou tamní ekonomiku kupředu. Průměrným českým rodinám nic takového nehrozí a ti chudší pak bohužel často dokonce podlehnou tlaku lichvářů.
Vysoké ceny potravin jsou dány vysokou daní z přidané hodnoty, s pomocí které se „pravičák“ Miroslav Kalousek pokouší zachránit neskutečnou díru v našem státním rozpočtu, na jejíž tvorbě se však ve své době sám znatelně podílel. V rámci pravidelných srovnávacích cen potravin, které již půl roku můžete sledovat na mých webových stránkách, jsme tak přišli i na to, že Němec ze svého běžného nákupu odvede státu o necelých 60% nižší daň, než český spotřebitel.
Jak však celou tu dobu upozorňuji, problém netkví jenom ve vysokých daních. Naše zákony jsou postaveny tak, že brání přirozené konkurenci na trhu s potravinami, malí a střední čeští podnikatelé jsou válcovaní několika málo potravinářskými „oligopoly“, které s pomocí jednostranného cenového diktátu maximalizují svůj zisk na úkor běžných spotřebitelů.
Regulace obchodů, nazývaná zákonem o významné tržní síle, narušuje soutěžní boj mezi velkými maloobchodními řetězci a zkresluje soutěž i na straně dodavatelů. Toto pokřivení trhu vytváří až mezní tlak na obchodní řetězce, které buď to masově zvyšují ceny, nebo udržují původní ceny na úkor kvality zboží. Nemají totiž nástroj, s pomocí kterého by ovlivnily podmínky, které jim diktují velcí „oligopolní“ dodavatelé potravin - ten nástroj jim byl před několika lety sebrán s pomocí zákona o významné tržní síle.
Onen zákon pochází z pera ČSSD, která se řídí starým heslem levice „Hýbe se to? Reguluj to! Ještě se to hýbe? Reguluj to ještě více! Stále nic? Zdaň to! Už se to nehýbe? Začni to dotovat!“. Ať vědomě či nikoliv, naše levice hlásající sociální hodnoty a jistoty pro běžné občany, tímto svým počinem běžným občanům velmi znatelně přitížila. Ceny potravin v důsledku takové regulace stoupají, zatímco na trhu dochází k evidentní koncentraci velkých subjektů, vytlačujících ty malé z kola ven.
Stát svým hrubým zásahem do soukromé sféry narušuje přirozený vývoj, diskriminuje ty zdatnější z dodavatelů, ty, kteří jsou schopni úspěšně uspokojovat potřeby spotřebitelů v nákupních řetězcích, a podporuje ty, kteří by pro svou nenažranost na svobodném trhu prostě nepřežili.
Nejsem slepým zastáncem nákupních řetězců a nechci je posilovat na úkor dodavatelů potravin. Chci liberalizaci trhu s potravinami, chci konkurenci vedoucí k nižším cenám a vyšší kvalitě, chci mnoho sebevědomých českých výrobců namísto několika málo dominantních struktur, které parazituji na úkor bezbranných spotřebitelů.
Nesmíme zapomínat, že zatímco pro některé lidi výdaje na jídlo tvoří zanedbatelnou složku měsíčního rozpočtu, pro jiné se naopak jedná o kriticky velkou položku v rodinném rozpočtu. Strmý růst cen běžných potravin se tak nejvíce odráží na lidech s nízkým starobním důchodem a mnohodětných rodinách. Tito spotřebitelé jsou přitom proti podobnému růstu cen na trhu zcela bezbranní, jen málo kdo má tu možnost zajet si do Německa či Polska a nakoupit tam levněji. Ostatní jsou odkázaní podřídit se cenovému diktátu uměle vytvořených potravinářských oligopolů, které díky nečinnosti naší „pravicové“ vlády i nadále vládnou českému trhu.
Příslušníci této vlády již několik let mluví o principiální legislativní změně, který by odstranila výše uvedený paskvil z našeho právního řádu. Nicméně vláda měla doposud vždy na starosti „důležitější věci“. Například nové zvyšování DPH, které sotva přinese do státní pokladny tolik, co si ministr Kalousek představuje, ale zcela jistě zásadně zasáhne nízkopříjmové skupiny. My však o tuto legislativní změnu hodláme tvrdě usilovat a pevně doufáme, že zdravý rozum nakonec zvítězí nad setrvačností mocných. Nechť jsou u nás chráněni malí a střední dodavatelé, nechť se uplatňuje tvrdá kontrola kvality potravin v maloobchodních řetězcích, nicméně norma chránicí velké a dusící malé musí z našeho právního řádu pryč!
