V těchto hodinách již končí dnešní celostátní protest lékařů. Ordinace většinou zůstaly otevřené a protest se projevoval pouze sbíráním podpisů pod protestní petici. Šéf České lékařské komory Milan Kubek dnes ve svém vyjádření pro Český rozhlas uhodil hřebíček na hlavičku: „Pan ministr nám opakovaně vzkázal, že jeho názory lékařů nezajímají. Nejedná s námi, nenechá nám připomínkovat důležité zákony, obchází legislativní proces.“
Přitom taková situace tu není poprvé. Celý minulý podzim Věci veřejné spolu se zástupci nemocnic, lékařů a pacientů bojovaly proti zcela netransparentnímu postupu pojišťoven a Ministerstva zdravotnictví ve věci rušení nemocničních oddělení. Ne že by někde a někdy nebyly úspory ve zdravotnictví zcela na místě, každý kolosální systém má svoje chyby, ale vládní úspory na podzim rozhodně nedávaly smysl. Bez rozhodování jakéhokoliv orgánu odpovědného občanům a v rozporu s dohodami učiněnými v některých krajích chtěly pojišťovny zrušit 30 nemocnic, 12 hned a dalších 18 v dohledné době. Ve 101 nemocnicích chtěly omezit péči. Tento rozsáhly a bezprecedentní plán nejenže nebyl podložen jakýmkoliv dvojstranným jednáním kromě, tiché domluvy mezi pojišťovnami a Hegrem samozřejmě, nýbrž se také nemohl opřít o jakoukoliv rozumnou hospodářskou analýzu.
Na podzim se nejednou měly rušit efektivní nemocnice a ty neefektivní nechávat, na podzim mělo dojit ke kolosální změně v poskytování zdravotní péče obyvatelům, aniž by bylo jakkoliv zaručeno, že bude zachována její kvalita a dostupnost. Situace byla tak vypjatá, že se vládní koalice v Poslanecké sněmovně bála hlasů vlastních poslanců a radši blokovala podporu nemocnicím ze strany VV s pomoci veta od dvou poslaneckých klubu: ODS a TOP09. I tak se však naše společná tvrdá práce tehdy vyplatila, i s pomoci petic občanů, které měly dohromady přes 100 tisíc podpisů, byly pojišťovny přinuceny usednout ke stolu jednání a naleznout se zástupci nemocnic, pacientů a krajů rozumný kompromis.
Bylo to však jednorázové vítězství, které odvrátilo bezprostředně hrozící nebezpečí, ale nezměnilo systém. Ministerstvo zdravotnictví nadále nedělá řádně svojí práci: nehledá systémové úspory ve zdravotnictví, které by neohrozily samotnou zdravotní péči, a nevystupuje jako prostředník mezi pojišťovnami a lékaři: nýbrž je jednostranným spojencem té první z jmenovaných stran. Nedivím se dnešnímu protestu a nemyslím si, že by byl poslední. Jen problému s úhradovou vyhláškou je tolik, že o nich ještě mnohokrát uslyšíme. Ale zároveň si myslím, že neschopnost vlády by neměli odnášet pacienti a že zrovna v takto citlivém oboru, kdy bez legrace jde o životy, by měly všechny strany primárně usilovat o rozumný kompromis.
